Zvon Míru

V severní Itálii v
okolí města Roveretto (20 km od jezera Lago di Garda) probíhaly za
První světové války kruté
boje s
těžkými ztrátami na obou stranách linie. Konečně bylo podepsáno příměří. Stalo se tak na hradě v
Roverettu dne 29. října 1918. Československá
legie, bojující
na
italské straně měla takové počty obětí, že Italové s úctou dodnes
vzpomínají na
naše padlé. Na paměť padlých se každý rok rozeznívá Zvon míru 200
údery. Jeho zvuk se nese celým
údolím a
odráží se od okolních hor v místech kde probíhaly boje. I v České
republice se na mnoha místech rozeznívají každý rok na mnoha místech
zvony jako vzpomínka na padlé v První světové válce ve výroční den
vzniku Československé republiky, 28. října.
Dnes
je v Roverettu
Válečné
muzeum, kde mají i naši vojáci svojí expozici. Zvon míru v Roverettu
byl zhotoven z iniciativy místního faráře Dona Rosaro, který navrhl,
aby byl ulit ze zbytků zbraní, které zůstaly na okolních polích a
v lesích, aby svým hlasem uctíval památku všech obětí
války.
První a posléze i druhý zvon praskl. Dnes je na návrší zvon třetí,
odborně
ulitý v jižní Itálii. Je považován za největší funkční zvon světa s
výškou 3,36
m, průměrem 3,21 m a hmotností 22,6 t. Jeho srdce váží 600 kg. Po svém
odlití v
roce 1924 byl osazen na věž roveretského hradu, která ale pod jeho
vahou
začala praskat. V roce 1965 byl proto přemístěn na návrší nad městem.
Je
zavěšen na ocelové konstrukci a v jeho okolí stojí 114 stožárů s
vlajkami
států, které se podílely na tvorbě tohoto zvonu.
Od roku
2003 slaví vznik republiky
hlasy zvonů i v sousedních Pyšelích. Večer 28. října v 21 hod se
na pět minut rozeznějí
dva zvony na
paměť všech obětí 1. světové války a vzniku samostatného
Československa. K této tradici se v roce 2006 připojilo i Městečko svým
zvonkem na zvoničce.
Pří této události se schází i přes nevlídné podzimní počasí řada
místních i "pražská
náplava" a
podle přátelské atmosféry to nejsou Městečáci a Pražáci ale samí
báječní lidé.
A že někdy prší? Troška horkého čaje vylepšeného rumem to spraví a
lidé? Ne nadarmo se říká, přátelé do deště!
2006
2007
2008
Tradice je tradice, zvoní
se i v roce 2008. Jen nastala malá změna, pro účastníky akce určitě k
lepšímu: už ne svařáček či grog v sychravém večeru "na stojáka" pod
stanem ale
po skončení zvonění jsme všichni šli do nové hospůdky ve mlýně, kde se
nám moc líbilo. A to tak, že jsme odcházeli až někdy před jedenáctou!
Myslím, že i domácí pán byl rád, poslal nám "rundu". A o ten
svařák ani
grog nikdo nepřišel a navíc jsme si zazpívali. Závěr z toho večera je:
chce to občas zajít do hospůdky a dát "zpívanou".
Městečko, Městečko, že by
jsi se opravdu zase budilo do lepších časů?