Tolik Karel Jaromír Erben.

Vánoce! Jak krásně znělo tohle slovo mým dětským uším! Doba radosti, očekávání dárků, volno ve škole a dům provoněný samými dobrotami! A šla léta a postupně, z dítěte, radujícího se z kouzla bezstarostných Vánoc se stal člověk, který měl tohle štěstí Vánoc sám dávat svému okolí. Přibyly starosti s dárky, opatřením toho a onoho, ale kouzlo Vánoc, to zůstalo od dřív a přežívá všechny generace.

V knize knih, v Bibli - Písmu svatém se píše: „A stalo se, když tam byli, že se jí naplnily dny, kdy měla porodit. I porodila Syna svého prvorozeného, zavinula jej do plenek a položila do jeslí...“ (Luk. 2,1-7). To se stalo před více než dvěma tisíci lety, kdy Marie a Josef šli do Bethlema nechat se zapsat při sčítání obyvatel za císaře Augusta.

Narodil se Kristus Pán zpíváme ve Vánoční koledě. Narodil se v chudé rodině, nahý, do chladného světa, do nebezpečí s číhajícím obávaným panovníkem Herodesem, který nezaváhal nechat vyvraždit všechny děti Ježíšova věku, aby se uchránil toho, který měl přijít změnit svět.

Stovky, ano tisíce let se radujeme z události, kterou podle Bible zvěstovala jasná hvězda na obloze, která přivedla mnohé poutníky k místu, kde v chlévě v jesličkách leželo dítě.

České Vánoce, to je Vánoční stromek, i když zrovna ten nemá ani křesťanský, tím méně český původ. Stromek k nám přišel z Německa, původní symbol slavení slunovratu pohanskými Germánskými kmeny.

České Vánoce jsou ale vždy symbolizovány Vánočním stromkem a Jesličkami – Betlémem. Vlastně neznám jiný symbol Vánoc, který by zpodobňoval Vánoce jinak než jako prostou událost, v prostém prostředí lidí, kteří měli všechno potřebné pro svůj život. Všechno potřebné, nic navíc. Neměli nic z toho, co rez rozežírá, voda bere, zloděj krade.

Zato ale měli něco, čím byli bohatí, bohatší než mnozí, kteří mají mnohé, často víc, než mohou za svůj život využít. Měli lásku, která se nedá koupit ani v supermarketu, ani na tržišti, ani daleko za horami, dokonce ani doma ve vlastním domově.

Láska, na rozdíl od jakéhokoliv majetku se koupit nedá. Peníze našetříš, majetek nashromáždíš, ale lásku, tu můžeš jen dostat. A tenhle, v uvozovkách majetek, ten nejde hromadit, ten je třeba rozdávat dál všem okolo. A buď si jistý, padne-li tvoje láska na dobrou půdu, rozkvete jak jarní louka, na které budeš tím nejšťastnějším člověkem pod sluncem. Buď dobrý a miluj lidi a oni i tebe budou milovat. Lásku si nelze brát ani koupit, ta se pouze dostává od druhých. A je přímo každého povinností jí rozdávat okolo sebe.  Je to nejkrásnější dar, který můžeme zabalit do pomyslného papíru a položit pod stromečkem, ale i mimo něj, a to nejen svým blízkým ale i těm, kteří svoje blízké prostě nemají.

Když balím vánoční dárky, ne, už když je kupuji, přemýšlím o tom, jakou radost ten který dárek komu udělá. Zahřeje se jeho srdce radostí? Najde v tom balíčku i kousek srdce mého, které jsem tam nenápadně přibalil?

Důležité věci nejsou ty, které vnímáme očima ale srdcem, píše se v Malém Princovi, knížce velkého člověka Saint Exuperyho. A tak dřív než rozbalíme balíček, poslouchejme, zda v něm není i kousek číhosi srdce, tajně do balíčku přiloženého.

Stále hovořím o lásce, ostatně, Vánoce přece jsou svátky lásky a radosti. A tak:

Narodil se Kristus Pán, veselme se, z růže kvítek vykvet nám, radujme se.

Požehnané Vánoce, svátky pokoje a míru vám všem i všem lidem dobré vůle.