Proti roku 2006 o poznání méně lidí, o trošku lezavější počasí ale o to větší zaujetí zpívajících a recitujících dětí. Od nejmenších "špuntů" až po větší školáky, všichni s nadšením  ukázat co dokážou, co si pečlivě připravili  pod záštitou Kultklubu Nespeky. Nechyběl ani již tradiční oslík, jen Bobeš, krasavec kozel, nepřišel. Osel je už v plné síle a přivést je oba by byla pěkná starost.

Děti zazpívaly, zarecitovaly, pak přišlo na řadu malé povídání o Vánocích a navrch přidali Poříčští několik Vánočních písní. Ale nakonec byli všichni rádi, že mohou do tepla domovů, protože ani horký čaj s kapkou rumu nestačil rozehřát chladný podvečer. I ta Panna Maria v živých jesličkách byla pěkně promrzlá.

Večerní krajina hlas zvonku rozlila, tma světlem stromečků v barvy se rozpila.

Do olší nad řekou hvězda se chytila, hvězdička malinká, z oblohy svítila,

                                                                                                                     ozvěnou na vodou zaštěkal pes.

Sázavo milená, kam pořád pospícháš? Tečeš, jak skrz prsty utíká čas.

Odnášíš vzpomínky na mnohé Vánoce, na stromky za okny, na mnohé s nás.

Do srdce koleda vánoční zbloudila, slovy, co máma nás za mala učila…..

                                                                                                                     Narodil se Kristus Pán, veselme se.

Ano přátelé, Vánoce, Vánoce přicházejí!

Nastal čas jehličí, svíček, ozdob stříbrných i zlatých. Čas cukroví, vánoček, bramborového salátu, čas dobrot. Tomu všemu předcházely nákupy, úklid, nervozita z příprav a shánění dárků, přestože doba předvánoční je dobou adventní a měla vypadat trošku jinak. Měla by být klidnější, pohodovější. Jenže přichystat se musí všechno včas a tak se nikdy větší či menší nervozitě nevyhneme.

Jsou Vánoce, čas vzpomínek a usmíření, čas rozzářených dětských očí, semtam i kosti v krku či potíží z přemíry všeho dobrého co si dopřáváme ze stolu či spíže.

Všem se nám v tento čas vracejí vzpomínky na dětství, které čas proměnil na krásnou pohádku a ani ten sníh už není takový jako býval za našeho mládí.

Jenže tohle o tom sněhu, to říkají všechny generace, takže si vlastně ani dost dobře neumím představit, jaký že to vlastně mohl být sníh tak o dvě či tři generace zpátky.

Vzpomínám, jak když jsem byl malý kluk, bydleli jsme tehdy u strýce ve vile a na Štědrý den táta se strejdou dole ve sklepě v prádelně zabíjeli, čistili a porcovali kapry. U toho jsem nikdy nesměl chybět a jako odměnu za, v uvozovkách pomoc, jsem dostával duši z kapra. Taky jsem musel donést mamince několik velkých šupin, které ona umyla a usušila, aby se nás celý rok držely peníze. Ale nedržely se a ani teď se nedrží, přestože tenhle zvyk mě provází celý život a v mojí peněžence najdete každý rok po Vánocích novou šupinu z nového kapra.

A vlastní Vánoce? Jistě, v očích dětí jsou vždy krásné. Jen dospělým rodičům se občas vkrádá myšlenka, že už nejsou takové, jako bývaly .....

Ale jistě, budou šťastné a veselé, vždyť tohle si přece navzájem všichni přejeme telefonem, pohlednicemi, maily. Tak jak by nemohly být ?!

A když si to tak všichni přejeme, buďme tedy k sobě vlídní a odpouštějme si, co jsme si ..…

Vždyť, Narodil se Kristus Pán, veselme se! Tuhle koledu přece známe všichni. Veselme se tedy opravdu, protože Vánoce jsou časem radování, časem rozsvícených plamínků v očích dětí i v duších dospělých.

Pokojné a požehnané Vánoce vám všem i všem lidem dobré vůle.

zpět