Vzpomínka
V oranžovém podzimu
nesl jsem do sadu košík
a děda se žebříku
podával mi jablka.
To poslední,
nejkrásnější,
rozkrojil
Půl on, půl já.
Cítil jsem se tehdy
strašně veliký...
Cesta do
Prahy
Vstali jsme tehdy
ještě za tmy
a v polospánku šli na
vlak.
Žlutému motoráčku
nakreslil jsem na okno
hledáček.
Neviděl jsem nic.
Až pak
objevil se Cukrák
a máma řekla: Hele,
Cukrák!
A já viděl jen věž,
čouhala z mlhy
a vůbec,
vůbec nebyla z cukru...
Až vítr zafouká
a
západní déšť rozpláče okna,
vyjdu
ven.
Poteče
na mě se stromů
a
tráva bude mokrá,
zkřehlýma
rukama
vůbec
nic nevymyslím
ale
tady
aspoň
nikdo
nepláče
==============
Nikdy čas neutíká
jako
ve vlaku.
On totiž zůstává
na
místech
odkud
jsme už odjeli...
Podvečer
Syrové
světlo spí
ve
vzduchoprázdnu
prostoru
ještě bez řádu.
Představy
tonoucí
v medovém šeru
lepí se
na hroty skutečností,
které
nejsou už dnem.
A noc
ještě nenastala...
Beltine blues
Líbali jsme se tehdy
pod všemi stromy
protože jsme nevěděli
pod kterým to platí
Ten večer nekončil
dívali jsme se na vlaky
koleje nás vedly k ránu
a ještě zbývalo pár
stromů
Jak to teď vidím,
bylo to marný. Nevím,
asi jsme na ten
správnej strom
nějak zapomněli...
Shoupnem
se na houpačce představ,
usneš
mi v náručí,
pošlu
ti v duchu růži...
Vlasy
ti voní... k usínání
- či
je to jenom zdání
Čí
zdání...Mé sny jsou zaklety
možná
do vzoru tapety...
Zdi
přijdou blíž. Tma houstne
Anděli s mečem
plamenným
nech nás tu...
...chvilku...
...v ráji...
Jaro
Nestoudné jaro. Vrata
do rozumu
dokořán. Zbavují
rozmyslu a umu
Jaro je. Také praskání
všech kostí
Prezervativy s prošlou
klíčivostí
A vlaky A lidi A čekárny
Zvrací
Co země dala zemi se
zas vrací
Pytlíček radosti za
dvoumetrovým
plotem
Páření šumící
rozčileným potem
Noc
Vlahá noc Horká dlažba sálá
Noc teple slizká Jako
mokrá šála
Lidi jsou zblblí Kočky
se mrouskají
Jaro jde …. Jaro jde
